Někdy, když před sebou máš důležité rozhodnutí a nevíš kudy kam. Hledáš bubáky i tam, kde vlastně vůbec nejsou. Obavy z toho, že nechceš udělat chybu a ztratit to, co je Ti milé a nejmilejší je jako nemoc, která Tě drží zpátky a brání Ti v osobním rozletu.
Vnitřní trápení se pak ukrývá i v těch nejmenších detailech a Ty pochybuješ, zda by nebylo lepší tohle rozhodnutí nechat na vesmíru. Ale má s Tebou vesmír takovou trpělivost? Co když se vlastně nechceš rozhodnout? Je nečinné přihlížení ta „snadnější“ volba? Co když jsou pro Tebe obě volby ty pravé? Kdo kdy určil, že si musíš vybrat?
Člověk se ve chvíli rozhodnutí rozhoduje podle nejlepšího vědomí a svědomí pro tu danou chvíli. A protože každý den se střetáváš s několika rozhodnutími a Ty podvědomě volíš tu, která je ve Tvůj prospěch a víš, že nechceš udělat chybu.
Přece si vědomě k obědu nedáš něco, co Ti nechutná. A oblečení si taky nevybíráš, aby Ti neslušelo. Zkrátka rozhoduješ se vlastně ve svůj prospěch, už Ti to někdy došlo? Nebo v prospěch rodiny, blízkých a je to logické a opodstatněné.
A pak najednou přijde vážnější rozhodnutí - zkříží Ti cestu ani nevíš jak! Máš pocit, že všechna ta „drobná“ rozhodnutí jsou najednou oproti tomuhle jako nic. Ale pořád je to stejné, chceš se cítit dobře a nechceš udělat chybu. Chceš být šťastný.
To je důvod, proč neexistuje jednoduché rozhodovací pravidlo, i když by bylo mnohokrát třeba. Takže až příště budeš stát před rozhodnutím, které Tě zažene do kouta, zkus si hodit mincí, pak zjistíš, ve kterou věc, řešení nebo situaci doufáš a jednoduše odhalíš tu správnou variantu pro Tebe.
Dej mi vědět do komentáře, jak jsi dopadl.
Comments