Buddha se narodil před více než 2500 lety v královské rodině, v tehdy vysoce rozvinuté kultuře severní Indie. Byl obklopen přepychem a dlouho nepoznal nic než radost. Když však v 29 letech poznal nevyhnutelnost stáří, nemoci, smrti a pomíjivosti všeho, opustil palác a svou rodinu a rozhodl se najít cestu k překonání utrpení a smrti.
Seznámil se s různými pohledy na život a meditacemi, ale žádná z nich neměla tu sílu vysvobodit všechny živé bytosti z utrpení. Proto si nakonec sedl pod košatý strom v Bódhgáji a zůstal tam šest dní a šest nocí v hlubokém duševním pohroužení. Ve svých 35 letech rozpoznal, že neexistuje žádné nezávislé já, ani vnější svět nezávislý na prožívajícím. Přišel na to, že toto poznání není nicota, ale že skutečná podstata mysli je plná bohatství a projevuje se jako neohroženost, nepodmíněná radost a všezahrnující láska.
Buddhovi jsem se věnovala již v článku zde. A Dalajlámovi zde.
V těchto čtyřech vznešených pravdách Buddha formuloval svoji nauku:
1) Vznešená pravda o utrpení - Znovuzrození, stáří, nemoc, smrt, smutek, utrpení, bolest, žal a zoufalství, vztah k objektu odporu, oddělení od objektů, které miluješ, ztráta touhy působící trápení. Je zde také mnoho šťastných hodin a potěšení z celého lidského života, ale podle řádu přírody, jsou nepřetržité a trvají jen po krátký čas a zmizí do ničeho. Jedině smutek, utrpení, bolest, žal a zoufalství zůstává jimi opuštěno vzadu.
2) Vznešená pravda o vzniku utrpení - Tři podoby touhy vedou každé bytí od narození k narození a jsou doprovázeny radostí, chtíčem a hledáním potěšení. Konkrétně: smyslné touhy, touha po existenci a touha po bohatství a síle. Existuje také šest podob touhy: oko touží po obrazech, ucho touží po zvucích, nos touží po vůních, jazyk touží po chuti, tělo touží po objektech a mysl touží po podstatných jménech, snech nebo iluzích. Tato toužení a neznalost řádu přírody je příčinou původu individuálního utrpení.
3) Vznešená pravda o zániku utrpení - Stav zániku utrpení bude kompletní a nastane, až zmizí a zaniknou všechny touhy, až se opustí, osvobodí a oddělí od nich. Stav mysli osoby, která opustila tři nebo šest podob touhy spolu s neznalostí může vést k Nirváně (nebo zániku touhy).
4) Vznešená pravda o cestě, která vede k zániku utrpení - je to vznešená cesta osmi podob (nebo střední cesta protože se vyhne dvěma extrémům smyslného potěšení a sebeaskeze), která vede k zastavení utrpení. Rozlišení touhy a neznalosti, těchto dvou hlavních zločinců individuální existence a překonání znovuzrození, stáří, nemoci, smrti, zármutku, bědování, bolesti, žalu a zoufalství, učiní konec této bídy utrpení a tak je možné dosáhnout Nirvány. Osvobození a záchrana je možná prostřednictvím vznešené cesty osmi podob (nebo střední cesta)
Buddhova učení
V průběhu dalších 45 let Buddha učil a předával různé metody a meditace podle schopností a otevřenosti žáků. Tradičně se Buddhova učení rozdělují na tři skupiny.
Malá cesta (theraváda)
je určena lidem, jejichž hlavní motivací je vyhnout se vlastnímu utrpení, a důraz je na učeních o příčině a následku, karmě.
Velká cesta (mahájána)
rozvíjí moudrost, aktivní lásku a soucit. Praktikující se snaží přinášet užitek nejen sobě, ale také ostatním.
Diamantová cesta (vadžrajána)
přitahuje lidi, kteří mají kromě altruismu také důvěru ve vlastní buddhovskou podstatu a rozvíjejí pohled, že všechny bytosti již jsou Buddhy a mají všechny dokonalé vlastnosti, jen to ještě nerozpoznaly. Pro tento typ lidí se Buddha objevil ve formách z energie a světla a přímo předal svůj osvícený pohled jako tok vědomí.
Nejvyšším pohledem předávaným v Diamantové cestě linie Karma Kagjü je Velká pečeť (mahámudra). Žák je v ní uveden přímo do podstaty mysli a prožije stav „teď a tady“, mimo obavy a očekávání, bez ulpívání a odmítání. Objevuje se pochopení, že prožívající, prožívané a prožívání jsou od sebe neoddělitelné.
Comments